Aktuálně z farnosti

Dnes jsem si vlastně poprvé více uvědomila, jak nenápadně začíná podobenství o rozsévači:  ´Ježíš vyšel z domu, sedl si u moře a shromáždilo se kolem něho velké množství lidí…´ Jak je to možné? Vždyť tu akci neorganizoval, nedával pozvánky na sociální sítě, nepřipravil si pódium ani žádnou reklamu. Prostě vyšel z domu, posadil se k jezeru… a lidé přišli.

Čím déle nad tím přemýšlím, tím více si uvědomuji, že hlavní síla nespočívala v prostředcích, ale v Ježíši samotném. Byl natolik sjednocený s Otcem a natolik plný Ducha svatého, že to lidé vycítili a toužili být v Jeho blízkosti. Jsem přesvědčená, že je nepřitahovala jen jeho slova, ale i to, co z něj vyzařovalo.

Možná může být tento nenápadný začátek evangelia inspirací i pro nás. Sama se poznávám v tom, že z touhy zprostředkovávat Boží přítomnost druhým vymýšlím akce, zařizuji propagaci, hledám ta správná slova… A nemyslím si, že je to špatně. Upřímně řečeno si ale nemyslím, že jsem natolik otevřená Duchu Božímu a jím naplněná, abych dokázala oslovit jediného člověka jen tím, že bych si sedla na obrubník před náš panelový dům.

Právě toto poznání ale ve mně probouzí ještě větší touhu po sjednocení s Bohem. Touhu po jeho přítomnosti v mém životě. Čím dál víc přemýšlím nad tím, jak tiše přebývat s ním a stále více se přibližovat Ježíši. Protože i když je krásné hlásat evangelium slovy, skutky nebo různými aktivitami, toužím, aby pramenem toho všeho byla Boží přítomnost ve mně. Toužím být ženou, jejíž život bude ukazovat na Boha tak přirozeně, že lidé zatouží hledat především jeho.

Netrápím se tím, že tomu tak zatím není.
Vím totiž, že Bůh člověka proměňuje postupně.
Stačí mu znovu a znovu otevírat své srdce
a nechat se vést.
A právě po tom dnes toužím nejvíc.