Aktuálně z farnosti

Na první pohled zní lehce provokativně co Ježíš říká:  "Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mě hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mě hoden.“ 

Bude Bůh soutěžit o lásku s našimi blízkými, bude to porovnávat? Co je na tom špatně, že máme rádi své blízké?

Smysl tohoto výroku je ale jiný. Ježíš říká, že primát a pramen všeho má láska Boží. Ať jsou naše vztahy krásné nebo bolavé, Bůh a jeho Láska je vždy větší. On je jediným Pra-zdrojem lásky.

Můžeme se dnes sami sebe zeptat: Kde beru sílu milovat své nejbližší? Kde beru inspiraci pro rozvíjení vztahů? Co dělám pro jejich uzdravení? Mám odvahu vstupovat do polámaných vztahů?

Možná zjišťujeme, že se v některých vztazích naše láska opírá o výkon;  snažíme se a už nemůžeme. Ježíšův výrok je ale právě v tom osvobozující: Jako by říkal: „Nemusíš to rvát jen ze své síly. Já, Bůh tě zvu do svého vnitřního života. Já jsem láska, dávání, které ti vychází naproti. Chci tě pozvat do svého srdce a rozfoukat v tobě lásku, která se pak bude konkretizovat v tvých každodenních vztazích.“

Z lidské síly toho zvládneme také hodně, ale často je to vyčerpávající, křečovité a vede to někdy k nezdravému lpění na druhých. Když ale své vztahy otvíráme před Bohem a přijímáme, že naše schopnost milovat vychází z Boha, naše láska se očišťuje, uzdravuje a roste.

Boží láska nemá konkurovat
mojí lásce k druhým. 
Ale má mou lásku očišťovat,
osvobozovat, prohlubovat,
uzdravovat.

Prosme Ducha svatého,
aby Boží láska
byla zdrojem
té naší.