Hokejové zápasy se odehrály v sobotu v Poličce. I o biskupský soudeček.
Hokejové zápasy se odehrály v sobotu v Poličce. I o biskupský soudeček.
V době poznamenané konflikty a rostoucím rozdělením ve společnosti vyzval papež Lev XIV. členy mezinárodního hnutí Fokoláre, aby se stali „protiváhou a bariérou“ proti nenávisti a násilí. Při setkání ve Vatikánu v sobotu 21. března 2026 zdůraznil potřebu jednoty, dialogu a respektu ke svobodě každého jednotlivce.
...stal se tak 25. sídelním biskupem v Hradci Králové.
V bazilice svatého Františka z Assisi může veřejnost od dnešního dne, 22. února, poprvé uctít ostatky sv. Františka, které zde budou vystaveny až do 22. března. Návštěvu baziliky si již rezervovalo přibližně 400 tisíc lidí z celého světa.
Stovky tisíc poutníků se během třicetidenního prvního veřejného vystavení relikvií svatého Františka vydají do italského Assisi. Společenství bratří z kláštera svatého Františka v Assisi zveřejnilo základní informace o hlavních akcích, které budou s touto mimořádnou událostí spojeny. Veřejné vystavení relikvií svatého Františka potrvá od 21. února do 22. března 2026.
K tradici církve patří přispívat římskému biskupovi – nástupci sv. Petra – na náklady spojené s výkonem jeho služby, ale i na jeho charitní dílo po celém světě. V českých zemích se obvykle koná sbírka na tzv. „Haléř sv. Petra“ v blízkosti svátku Petrova stolce, tj. 22. února.
Poděkování za loňskou sbírku a prosba o modlitbu za CSM.
Debata o politickém násilí ve Francii zesílila po smrti francouzského katolického aktivisty Quentina Deranqueho, který zahynul během pravicové demonstrace po útoku radikálních levicových extremistů. Francouzský ministr spravedlnosti Gérald Darmanin v této souvislosti kritizoval představitele krajní levice za to, že svou rétorikou podněcují „nespoutané násilí“.
Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr Lazar by byl neumřel. Jan 11, 21
„Kdybys tu byl, můj bratr Lazar by nezemřel.“ Tu samou větu říkají Marta i Marie. Je až znepokojivě přesná – a dost blízká tomu, co si občas myslíme i my.
Když se za něco modlíme a nic se nestane, máme tendenci vyvodit jednoduchý závěr: Bůh mě opustil. Jako by jeho přítomnost automaticky znamenala, že věci dopadnou dobře. A když nedopadnou, tak se zpozdil, zapomněl, prostě nepřišel.
Jenže my vlastně nevíme, proč Ježíš k Lazarovi nepřišel včas, aby ho uzdravil. Stejně jako se můžeme ptát, proč Ježíš nevstal z mrtvých hned v pátek, proč tu máme bolest Bílé soboty? Nerozumíme mnoha „mezerám“ v životě – časům, kdy se nic nelepší, kdy bolest trvá. Máme chuť to vysvětlit tak, že Bůh na nás zapomněl, "jsme mu jedno". Ale takhle to interpretovat nemůžeme.
Bůh je přítomný tichým způsobem, láskou. Mé starosti, nemoci, neúspěchy neodstraňuje jako hodný kouzelný dědeček. On do mé temnoty sestupuje jako světlo. To neznamená, že to nebolí, ale dává mi to naději v tom, že je tam se mnou.
Věta „kdybys tu byl“ je logická. Dává smysl. Ale Bůh na ni odpovídá jinak, než bychom čekali: ne tím, že všechno hned spraví, ale tím, že sestupuje do smrti, beznaděje, tam, kde to „nedopadlo dobře“,kde je to svázané, bezvýchodné, nesmyslné... A říká: „Chci, abys měl naději, přestože se to lidskýma očima nezdá. Věř, že i v tichu se věci rozvazují.“
Tohle může posunout naši víru od představy Boha, který žehná mým plánům a plní mé očekávání, k objevování Boha, který se mnou zůstává – i v mé bolesti, v tichu i v nevyřešených věcech.
Neopouští. Naopak je blíž, než se zdá.
K reflexi:
Mám tendenci spojovat Boží přítomnost jen s tím, že se věci daří?
V jaké situaci svého života bych dnes potřeboval(a) slyšet: „Jsem tady s tebou“?
Inspirováno "Lomeckou vigilií" P. Josefa Prokeše na 22. 3. 2026
Tuto službu poskytuje www.vira.cz.
