Aktuálně z farnosti

V Česku jsme zvyklí, že ať se vydáme kamkoli na výlet, po žluté či modré, dostaneme se přesně tam, kam očekáváme. Na stromech, kamenech, nacházíme barvy, které nám ukazují směr naší cesty, a tak si za povídání s přáteli prožijeme příjemný výšlap a dojdeme do cíle.

Určitě to ale znáte, občas se stane, že strom se značkou je pokácený, nebo kámen zarostl křovinami. A v tu chvíli se ocitáme na křižovatce a hledáme, kudy dál. Můžeme vytáhnout telefon, ale někdy nemáme signál a musíme se tak rozhodnout kudy, a důvěřovat, že jdeme správně, nebo že se později z odbočky vymotáme.

Podobnou situaci jsem zažila na pěší pouti v Itálii po stopách svatého Františka. Ten mě inspiroval svým rozhodnutím prožít celý život navzdory mnoha těžkostem v radosti. Věděl totiž, že i v náročných chvílích je Bůh s ním, i když se to tak někdy nemusí zdát.

Italská poutní trasa nevynikala dokonalým turistickým značením, spíš naopak. Před křižovatkami bez nápovědy kudy dál, jsem se vyskytovala každou chvíli. Pokud šlo o rovinku, vrátit se při zmýlení nebyl problém. Když se ale přede mnou objevil opravdu strmý a vysoký kopec, už se mi bloudění nezdálo příliš zábavné.

Plná polní a mnoho kilometrů v nohách se při cestě ozvaly i několika slzami: „Pane Ježíši, tak jestli tohle nebude ta správná cesta, tak už to nedávám a dál nejdu...“, stoupala jsem do kopce s obavou. Výšlap nahoru jsem zvládla a na vrcholu na mě na kameni čekala značka oné poutní cesty. Vedle ní byl kříž a za ním neskutečně krásný obzor.

V tomto vykročení na cestu jsem objevila, jak je důležité udělat krok do neznáma, pohnout se z místa, i když se mi nechce, abych mohla objevit správnou stezku. Správný směr nemusí být vždycky ten, který si vymyslíme my. A i když se ocitneme úplně jinde, než jsme čekali, i to může být Boží vedení. Bůh nás zve na každodenní cestu s ním, která není vždy rozkvetlou alejí, ale zato vede k cíli, který všechny těžkosti nespočetněkrát převýší.

Nabídka k sebereflexi:

Kde dnes ve svém životě hledám „značku“, která by mi ukázala směr? Pros Boha, ať ti ukáže svou cestu.
Dokážu udělat krok do neznáma v důvěře, že je Bůh se mnou?

„Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu!
Ať nás naučí svým cestám,
choďme po jeho stezkách!“ (Iz 2,3)