Aktuálně z farnosti

Musím se přiznat, že biblická výzva „Bděte, protože neznáte den ani hodinu“ ve mně vyvolává trochu úzkosti. Sama se totiž snažím mít všechno pod kontrolou. Na nic nezapomenout, nic nezanedbat, všechno včas stihnout. Jenže někdy mi prostě dojdou síly. Něco přehlédnu, nestihnu nebo vyčerpáním úplně odpadnu. A když slyším, že mám být stále připravená na setkání s Bohem, snadno si to přeložím jako další požadavek: Nesmím polevit. Musím se víc snažit. A co když zrovna ve chvíli, kdy vypnu, přijde rozhodující okamžik?

V podobenství o deseti družičkách mě ale zaujal jeden překvapivý detail. Při čekání na ženicha usnuly úplně všechny. I ty, které byly připravené! A na svatbu se i tak dostaly. Jejich únava ani spánek tedy nebyly problém. Rozhodující bylo, že měly dost oleje do svých lamp. A to mi připadá osvobozující. Být připravená neznamená být neustále ve střehu, nikdy neselhat a jet pořád na plný výkon. Bůh přece ví, že jsem člověk. Že potřebuji odpočívat, někdy ztrácím směr a občas mi síly dojdou úplně.

Jenže co je tím olejem, který mi nemá chybět? Olej pro mě znamená živý vztah s Bohem. Vědomí, že se k němu mohu znovu obracet, čerpat z něj a nacházet u něj sílu. I když jsem předtím usnula, nějak selhala nebo se na čas vzdálila. A právě tento vztah za mě nikdo jiný prožívat nemůže. Mohu se opírat o víru druhých, ale nemohu z ní žít místo své vlastní. Pokud svůj vztah s Bohem stále odkládám na neurčité „až jednou“, může se stát, že ve chvíli, kdy budu potřebovat čerpat, nebudu mít odkud. Možná tedy nejde o to nikdy nevypnout, ale spíše o to, neztratit spojení se zdrojem, ke kterému se mohu znovu vracet.

Křesťanská bdělost není povinnost nikdy neselhat, neusnout nebo nevypnout. Jde o živé spojení s Bohem, ke kterému se mohu stále vracet a ze kterého mohu čerpat, když mi docházejí síly.

-redakčně upraveno- 

Tipy na osobní kroky víry:

1. Přijmout vlastní únavu. V nejbližší chvíli, kdy mi dojdou síly, si nemusím vyčítat, že nejsem dost výkonná,  ani ve víře. Mohu Bohu jednoduše říct: „Jsem unavená. Teď už nemůžu. Ale chci zůstat s tebou.“

2. Vrátit se ke zdroji. Najít si každý den krátkou chvíli, kdy se vědomě obrátím k Bohu. Ne jako další úkol, ale jako příležitost znovu navázat spojení, které se v každodenním shonu snadno ztrácí.